Jak jsem se dostal "z jedné strany republiky na druhou"? :)
Přece autem, ne?
Za svou novou rodinkou jsem putoval nějakých 340km a panička 2x tolik, protože si pro mě musela dojet (se Stanikem) :) to je přece jasné, ne? :)
Vlastně to byla jen jedna velká náhoda, že jsem tam, kde jsem :) a víte proč? Asi ne, že?
Tak já vám to teda povím :)
Panička si od určité doby přála dalšího čtyřnohého člena rodiny. Už jen kvůli tomu, že Alf je spíše pesan od jejího taťky. „Poslouchá“ ho víc, i když procházku s ní by nevyměnil za nic na světě ;) Je takový samostatný, tvrdohlavý, nechce se mazlit. Chtěla prostě psa, kterého by odmalička „vymazlila“ a byl prostě její.
No a tak začala (dejme tomu ty dva tři roky zpátky) doma pořád říkat, že další pes prostě bude … samozřejmě jen tak z legrace … nemyslela si, že by jí to povolili … ale prostě to pořád jen tak do vzduchu říkala …
Koukala na internet, prohlížela obrázky … ani přesně nevěděla, kterou rasu by si vybrala (kdyby se to náhodou povedlo) …
Potom jí okouzlili takové ty malé čokoládové kuličky a bylo to jasné … z ničeho nic doma povídala, že čoko-labradoři jsou nádherní a kdesi cosi :)
No a o letních prázdninách (2010) se jí mamka zeptala – „Tak co, už máš nějakého vyhlídnutého?“
Myslela si, že si dělá jen srandu, ale nedělala :)
V tu dobu si psala s jednou chovatelskou stanicí v Plzni, protože mamka nějak hooodně naznačovala, že by to i mohlo klapnout (tak kdyby náááhodou), ale nějak z toho sešlo. Pejska, kterého měla vyhlídnutého si už zamluvil jiný člověk … bylo to od té paní prý hnusné, protože jí psala, že by měla zájem, ale že to ještě není úplně 100%, že to ještě musí probrat doma …
No a potom panička zabrousila na stránky mé maminky, napsala panu chovateli, jestli má volného ještě čoko-kluka. Pan chovatel jí odepsal, že ano, že mají ještě 2 kluky volné, poslal hned i fotky a k nim i pár slov.
Napsal toto a přiložil 2 fotografie:
/“Zelený" Camis je středně velký, před 2 dny vážil 6000 g . "Modrý" Carlos je větší, vážil 7950 g“/
No kdo by si uměl vybrat? Vy snad ano?
Víte co rozhodlo? No … moje velikost :) ty moje veliká tlapiska a ten kukuč :)
Napsala panu doktorovi (můj pan chovatel) mail, že si mě zamlouvá, ale že prý kdybychom byli volní ještě oba, až si pro mě přijede, že se prý rozhodne až na místě, pokud by to nevadilo …
Celá akce proběhla během tří dnů – našla mě, napsala mail, dohodla se s rodiči, další den nákup (obojek, misky, hračka) a další den tradááá pro mě :) rychlovka, co? :)
Když panička přijela, nejdříve se přivítala s mojí maminkou, byla přece jen úplně cizí, ne? Mamince se líbila a schválila ji :)
Potom mě pan doktor vzal do náručí a dal té paní, koukali jsme na sebe a já ji oblíznul nos a bylo to
jasné, vyřešeno :)
Rozloučil jsem se s maminkou, s bráškama a sestřičkou a jelo se domů ... pan doktor mi ještě řekl, ať na té Moravě nedělám ostudu, dal mi pusu a potom už jen koukal, jak jedeme.
Cestu domů jsem zvládnul bravurně :) Sice jsem se poblinkal, protože jsem měl plné bříško a auto se houpalo, ale jinak jsem ji skoro celou prospal (hlavně teda za batohem od paničky) … často jsme zastavovali, abych se mohl vyčůrat a napít, trošku jsme si pohráli a jelo se dál :)
Stavili jsme se ještě do obchodu pro granulky a potom? Přivítání s rodinou :) s novou rodinou :)
a hlavně s Alfíkem :) Celý den ležel a vyhlížel, kdy panička přijede. A ona přijela se mnou v náručí :) byl z toho chvíli zmatený, ale teď jsme nerozlučná dvojka :)
Panička se trošku bála, aby mě nekousnul, protože se s pejsky nemá rád, ale byl perfektní :)
Teď spolu spíme v jedné boudě, i když máme každý svou ;)
No a to je asi celý můj příběh …
Vlastně na to hlavní bych zapomněl … /PROČ mě paničce povolili?/
Jsem DÁREK k 20. NAROZENINÁM :)
